Lovec aneb když mě chytne spisovatelská můza
Pozorovala jsem tě, od chvíle kdy jsi vešel do lesa, ani ne tak se zájmem ale s tím, že by jsi mohl být moje kořist.
Při lovu na srnce jsem ucítila tvoji vůni, vítr ji nesl po trávě přes vyprahlou planinu.Věděla jsem, že jsi to ty, tak totiž nikdy žádné zvíře nevonělo.Vůně mořské soli se mísila s vůní muže s podtónem citronu.Jak neopatrné jsem si v tu chvíli pomyslela ale vyvolalo to ve mě příjemné mrazení v zádech, a svíravý pocit v žaludku.V tu chvíli jsem věděla, že tě musím sledovat.Možná to byl v tu chvilku lovecký pud nebo se ve mě probudila žena.
Po nějaké době jsem věděla, že o mě víš, ale nechal jsi mě žít, ikdyž, jsi mě klidně mohl zabít.
Chodila jsem s tebou na lovy, viděla jak zabíjíš, jak se po večerech modlíš k lesním bohům, věděla jsem kdy vstáváš a kdy uleháš a čím víc jsem tě pozorovala tím víc jsem si byla jistá že tě chci.
Jednou odpoledne jsi seděl na kameni před tábořistěm a brousil jsi si nůž o kámen .Já ve skrytu listí a za zády les jsem se cítila v bezpečí, chvilku jako kořist a chvilku jako lovec.V jedné chvíli jsem se tě už tolik nebála, lovíš pro svoji potřebu, nezabíjíš zbytečně zveř, a dokážeš ukončit život tak, jako by nikdy neexistoval.
Znova mě zamrazilo v zádech a kolem žaludku se ozval ten nepříjemný svíravý pocit, když jsi se podíval mím směrem, jako by jsi věděl, že tam jsem.Musela jsem na chvilku odběhnout, hlad byl čím dál tím víc nutkavějsí a touha po krvy se zvětšovala.
Když noc převzala žezlo vrátila jsem na místo kde jsem tě pozorovala.Nebyl l jsi tam, jen oheň v tábořiště měkce svítil a zval k přisednutí.
Čekala jsem na tebe, v pokleku, jako ty čekáváš na svoji kořist,chtěla jsem cítit tvoji vůni, dotknout se tvého těla, které mě tolik fascinovalo, před očima jsem znova a znova viděla ten obrázek, kdy jsi v podrostu lesa číhal na tygra, stromy tiše šuměli a z povzdálí bylo slyšet praskání větviček jak se k tobě blížila ta obrovská šelma, vědoucí si toho že je pánem a králem lesa, a že jí nikdo nemůže porazit, než potkala tebe...tak moc jsem byla zabraná do této představy, kdy se místo tygra k tobě blížím ja, že jsem zapoměla být pozorná a naslouchající zvukům, které vydával les, že jsem nepostřehla, že jsi se ke mě ze zadu přiblížil, tiše jsi našlapoval a v mžiku jedné sekundy jsem ucítila ostří tvého nože na svém krku.
V této chvilce i noc milosrdně zakryla hvězdám oči a ochladila vzduch, les stichnul jako před velkou bouří a naslouchal zběsilému bušení srdci dvou lidí, muže a ženy, lovce a kořisti, naše vášeň protínala vodní plochy rychlostí blesku a s ostrostí samurajských měčů.
Ráno, když jsem se probudila, už jsi vedle mě nebyl, jen kůže z tygra a doutnající uhlíky a tvoje nezapomenutelná vůně byli svědkem toho že jsi vedle mě spal a v noci že jsi ze mě udělal ženu, dal mi pocítít touhy a vášně, toho mrazení v zádech a motýlích křídel, které se při vzpomínce na tebe začnou třepotat.